Při včetejším příjezdu nám krásně svítil měsíc i fürerovo Orlí hnízdo. Cesta to nebyla z nejrychlejších. D1 v pátek odpoledne nepřekvapila, Benešov také ne a tak jsme po hodině poskakování měli ještě stále 4 před sebou. Dnes ale potěšilo příjemné podzimní azůro, takže rychle na lanovku na Jenner, pak cca 300 výškových dolů, sedáky na sebe a šlo se poměrně povedené Béčko. Byl mostík, bylo vzdušno, flying fox jsem obešel a byl i vrcholový kříž s keškou. Potom zpět na horní stanici lanovky a pak na vrchol. Akorát, že vůbec. Vrchol se nám vzdálil v časové tísni a muselo se okružkou sestupovat. Cestu jsem vybral já, byla plná výhledů na protější Watzman a jezero. Teda v mapě, v reálu to bylo už fest zarostlý, takže jsme vyděli prd. Před odjedzem z mittel station jsme stihli pivko a pak začali plánovat co večer. Jedna aktivita se nabízela, protože jsme nějak ještě nestihli pojíst. No a druhou, tedy bazén vybrali děti. Na pokoji ovšem zahájili relax u telefonu a tedy start v 7 večer nedával moc alternativ. Bazén tedy zrušen a byl dlabanec v místním velkokapacitním pivovaru. Narval jsem se tak, že druhou půlku druhýho piva jsem tam málem nevměstnal. Ale nakonec přece jen😀.

Dnes bylo v plánu jezero a jeho překonání lodí na druhou stranu. Je to totiž krapet atyp. Nevede tam žádná cesta a i kravky tam na jaře putují lodí, aby zase na podzim pluly zpět. Takže tu logicky kvete turistický biznis. Elektrolodě plavou tam a zpět a asi se ani nezastaví. Nápor čínských turistů i na konci září je dominantní. Frontička byla snesitelná, samozřejmě jsme vybrali tu nejkratší a když jsme šli na řadu tak přiskotačil skupinový vedoucí a zdržoval. Tím se naše nejrychlejší fronta dostala v rychlosti na chvost pelotonu. Čekání na loď už byla jen chvilka a jelo se. Jako pěkný to je, kapitán v jednom místě i několikrát na trubku zadul, aby předvedl krásnou ozvěnu. Pak je mezistanice u kostelíka svatého Bartoloměje. To byl v mém plánu cíl výstupu a pak feratou přes srázy Watzmanu zpět do města. Ale estetika dostala přednost a jelo se až na konec jezera a odtud po svých k Obersee, kde turistika začala řídnout, ale i tak to bylo pořád hodně kusů. Výhledy stále špičkové a na druhé straně jezera taková kůča a v ní u okýnka mladá selka. A zase s frontou samozřejmě, ale pivo bylo i almdudler. Hugo si i frische milch poručil a ještě brot mit käse. No dobré to bylo všechno moc. A pak stejnou cestou zpět a to už se začalo hudrovat, že bylo málo ferat dnes. Naštěstí byl pro tyto případy v rukávu ukryt záložní plán - taková feratová stěna přímo ve městečku Schönau. Trasy tak na 15 minut od B do C/D. Dali jsme dvě. Na zaplnění dobrý, ale feratám v horách se to nemá jak rovnat. Pak už do hotelu, pro kebab a všichni až na mě do bazénu.

Jednou to muselo přijít a přišlo to dnes. Měl jsem sice trochu jiné představy o tom jak nakouknu do fürerova příbytku, ale co už. Začalo to ale vyklizením pokoje, protože svatý Václav je jen jednodenní a tedy už musíme zpět do Prahy, a pak rychle sfárat do solných dolů. To byl docela zážitek. Maj to pěkně zpracované, nejdřív do mundůru, potom vláček, pak autentická skluzavka a ještě loď. Mezitím spousta vizuálu i informací v češtině z audio průvodce. Škoda jen toho krámku na závěr - ten mě vždy vyděsí. A fotografie za 12e za 2 kusy. Fuj. Ale máme je samozřejmě. I přes můj nedůrazný odpor. Ještě se vrátím k tomu vláčku. Sedí se na něm obkročmo za sebou a jede se poměrně svižně úzkým a nízkým tunýlkem. A kde je ta jinak všudypřítomná EU a Německá bezpečnost? Nedávno odstraňovali v lesích lavičky, aby předešli žalobám, kdy se na nich někdo (rozumněj blbec) zraní, a tady by stačilo neukázněné kolínko a ... kyčle kde jseš? No nic, chválím👍. A bylo poledne a dva higlighty před námi. Nejprve jsme museli po horské silnici na parkoviště, kde nám zase prohrábli šrajtofly v kase na prodej lítků na autobus k Orlímu hnízdu. Odjezd jsme měli na 13:30, ale podařilo se nám dostat do busu v 12:30, což bylo velké štěstí. Další highlight bychom totiž nestihli. Po 20 minutách nás bus vyplyvnul v 1700 metrech nad mořem, pak dlouhý tunel a výtah. Pocitově tak dvě tři patra, ale potom jsem se dozvěděl, že to bylo 124 metrů. Mazec. Nahoře jsme moc neokouněli a mazali s davem na nedaleký vrchol. Pak dav prořídl, ale na takový okrůžek za vrcholem ještě pár lidí vyrazilo. Ale bylo to fakt rychlé oddělení zrn od plev😀. Ale to furt nebyl náš cíl. Na obrátce okruhu jsme pokračovali stále dál. Cílem byla totiž C ferata vedoucí na hlavní hřeben a Hoher Göll, kde jsem byl před lety, ale z druhé strany. Ambice jsme, limitováni časem, měli jen na cca třetinu, ale i to stálo za to. Krásné to tam bylo. Otáčeli jsme u kešky, aby náš cíl byl trochu hmatatelný. Myslím, že se sem ještě vrátím. No a pak už jen návrat, lehká prohlídka Orlího hnízda, kde jsem tedy čekal něco okázalého, honosného a ono nic. Možná to Němci v rámci vyrovnání se s minulostí vybrakovali. Nevím, budu muset dostudovat. Oběd i pivko ale byly nadprůměrné. Vloudil se ale malinkatý problém, při placení chtěli jen cash a mých 25e je neuspokojilo. Pán trochu vtipkoval, ale nakonec řekl ať jdu za ním. Jako trochu strach jsem při pomyšlení na historii budovy měl, ale šel jsem. V zákulisí ale jen vytáhl terminál a ja pípnul. Zřejme taky řeší daňové úlevy😀😀. Těch 124 metrů jsem si potom seběhl, zatímco zbytek zase jel výtahem. A to je vše, pak už jen cesta domů.